Slovesa v přítomném čase
1. definice
2. přítomný čas pravidelných sloves
3. přítomný čas nepravidelných sloves
4. wissen
1. SLOVESA V PŘÍTOMNÉM ČASE
- slovesa mají kmen: wohn- a koncovku:-e = ich wohne - bydlím
- k rozlišení tvaru se (na rozdíl od češtiny) používá i osobní zájmeno: ich mach e, ihr geht, sie arbeiten - dělám, jdete, pracují
- slovesa vyjadřují:
- činnost: laufen - běžet
- stav: stehen - stát
- změnu stavu: erröten - zčervenat
- časují se:
- osoba: 1., 2., 3.
- číslo: jednotné, množné
- čas: přítomný (Präsens), minulý (Präteritum, Perfekt, Plusquamperfekt), budoucí ( Futur I, Futur II)
- rod: činný, trpný
- způsob: oznamovací, podmiňovací, rozkazovací
2. PŘÍTOMNÝ ČAS
Většina německých sloves se časuje takto:
Obrázek:
[Pivní zahrádka, u stolu skupinka, jeden se ptá:] Was trinken wir? Co budeme pít? [Tři čtyři pokřikují:] Ich trinke Bier. Ich trinke Bier. Piju pivo. [Jeden se šklebí a mlčí, další se ho ptá:] Und was trinkst du? A co piješ ty?[Odpovídá:] Nur Wasser, meine Freundin kommt bald. Jen vodu, brzo přijde moje přítelkyně.Kmen na -d (např. reden - mluvit) nebo -t (např. arbeiten - pracovat) - -e před koncovkou ve 2. a 3. os. j. č. a 2. os. mn. č.:
Obrázek:
[Velké pouliční hodiny - třeba na České, ručička se postupně posouvá z celé na čtvrt, na půl, na tři čtvrtě, pod hodinama celou dobu čeká paní, dívá se na hodinky, konečně udýchaně přiběhne její kamarádka a ptá se:] Wartest du schon lange? Čekáš už dlouho?
Kmen na sykavky -s (beweisen - prokázat), -ß (heißen - jmenovat se), -tz (putzen - čistit), -x ( mixen - mixovat) a -z ( heizen - topit) → -s ve 2. os. j. č. se vypouští, 2. os. j. č. = 3. os. j. č.:
Obrázek:
Hi, wie heißt du? Čau, jak se jmenuješ? Manuela. Tanzt du gern? Tančíš ráda? Ja. Ano. Und warum sitzt du denn? A proč tedy sedíš? Ich warte auf meinen Freund. Čekám na přítele. [Obrázek tanečního sálu/parketu, u stolu sedí hezká dívčina, přijde k ní (třeba namachrovanej nebo rozčepýřenej nebo podroušenej) borec a ptá se jí, jak se jmenuje. Ona odpoví, borec pokračuje s dotazováním. Udiveně a vyzývavě se pak ptá, proč teda sedí, ona mu odpoví, že čeká na svého přítele - a v dálce se objeví ňákej vyšňořenej krasavec.]
3. PŘÍTOMNÝ ČAS NEPRAVIDELNÝCH SLOVES
Některá nepravidelná slovesa mění v jednotném čísle ve 2. a 3. osobě kmenovou samohlásku. a) a→ ä, au →äu
b) e → i, ie
Obrázek:
Sie redet und redet. Mluví a mluví. [Obrázek kuchyně, v ní paní, co pořád mele pusou.] Er isst und liest. Jí a čte si. [V kuchyni u stolu sedí pán, čte si noviny a jí. Paní k němu přistoupí a vezme mu noviny a ptá se…] Sie nimmt ihm die Zeitung und fragt: Hörst du mich nicht? Bere mu noviny a ptá se: Ty mě neslyšíš mě? [Pán dělá, že ji nevidí a neslyší.] Er sieht sie nicht. Nevidí ji. [Pán položí hlavu na stůl a začne pochrupovat.] Er schläft. Spí.
4. WISSEN
- sloveso wissen mění v jednotném čísle kmenovou souhlásku
- 1. a 3. osoba jednotného čísla má stejný tvar: ich weiß - er weiß
- wissen se v gramatikách často uvádí společně s modálními slovesy, protože se časuje podle stejných pravidel
Ich weiß nicht. | Nevím. |
Wissen Sie, wo der Bahnhof ist? | Víte, kde je nádraží? |
Das weiß ich ganz genau. | To vím úplně přesně. |
Ihr wisst den Weg nach Hause. | Znáte cestu domů. |
Weißt du die Lösung? | Znáš řešení? |
PAMATUJ
Přítomným časem lze vyjádřit i budoucnost:
Am Freitag fliege ich nach London. | V pátek (po)letím do Londýna. |
Morgen fahren wir nach Dresden. | Zítra (po)jedeme do Drážďan. |
Nächste Woche weiß ich mehr. | Příští týden budu vědět více. |