i-Studovna > němčina > gramatika

Slovesa v přítomném čase

1. definice
2. přítomný čas pravidelných sloves
3. přítomný čas nepravidelných sloves
4. wissen


1. SLOVESA V PŘÍTOMNÉM ČASE


- slovesa mají kmen: wohn- a koncovku:-e = ich wohne - bydlím
- k rozlišení tvaru se (na rozdíl od češtiny) používá i osobní zájmeno: ich mach e, ihr geht, sie arbeiten - dělám, jdete, pracují
- slovesa vyjadřují:

       - činnost: laufen - běžet
       - stav: stehen - stát
       - změnu stavu: erröten - zčervenat

- časují se:

       - osoba: 1., 2., 3.
       - číslo: jednotné, množné
       - čas: přítomný (Präsens), minulý (Präteritum, Perfekt, Plusquamperfekt), budoucí ( Futur I, Futur II)
       - rod: činný, trpný
       - způsob: oznamovací, podmiňovací, rozkazovací

dělí se na pravidelná (slabá) a nepravidelná (silná)


2. PŘÍTOMNÝ ČAS

Většina německých sloves se časuje takto:

verben1

Obrázek:

[Pivní zahrádka, u stolu skupinka, jeden se ptá:] Was trinken wir? Co budeme pít? [Tři čtyři pokřikují:] Ich trinke Bier. Ich trinke Bier. Piju pivo. [Jeden se šklebí a mlčí, další se ho ptá:] Und was trinkst du? A co piješ ty?[Odpovídá:] Nur Wasser, meine Freundin kommt bald. Jen vodu, brzo přijde moje přítelkyně.

Kmen na -d (např. reden - mluvit) nebo -t (např. arbeiten - pracovat) - -e před koncovkou ve 2. a 3. os. j. č. a 2. os. mn. č.:

verben2

Obrázek:

[Velké pouliční hodiny - třeba na České, ručička se postupně posouvá z celé na čtvrt, na půl, na tři čtvrtě, pod hodinama celou dobu čeká paní, dívá se na hodinky, konečně udýchaně přiběhne její kamarádka a ptá se:] Wartest du schon lange? Čekáš už dlouho?

Kmen na sykavky -s (beweisen - prokázat), -ß (heißen - jmenovat se), -tz (putzen - čistit), -x ( mixen - mixovat) a -z ( heizen - topit) →  -s ve 2. os. j. č. se vypouští, 2. os. j. č. = 3. os. j. č.:

verben3

Obrázek:

Hi, wie heißt du? Čau, jak se jmenuješ? Manuela. Tanzt du gern? Tančíš ráda? Ja. Ano. Und warum sitzt du denn? A proč tedy sedíš? Ich warte auf meinen Freund. Čekám na přítele. [Obrázek tanečního sálu/parketu, u stolu sedí hezká dívčina, přijde k ní (třeba namachrovanej nebo rozčepýřenej nebo podroušenej) borec a ptá se jí, jak se jmenuje. Ona odpoví, borec pokračuje s dotazováním. Udiveně a vyzývavě se pak ptá, proč teda sedí, ona mu odpoví, že čeká na svého přítele - a v dálce se objeví ňákej vyšňořenej krasavec.]



3. PŘÍTOMNÝ ČAS NEPRAVIDELNÝCH SLOVES

Některá nepravidelná slovesa mění v jednotném čísle ve 2. a 3. osobě kmenovou samohlásku.

a) a→ ä, au →äu

verben4

b) e → i, ie

verben5

Obrázek:

Sie redet und redet. Mluví a mluví. [Obrázek kuchyně, v ní paní, co pořád mele pusou.] Er isst und liest. Jí a čte si. [V kuchyni u stolu sedí pán, čte si noviny a jí. Paní k němu přistoupí a vezme mu noviny a ptá se…]  Sie nimmt ihm die Zeitung und fragt: Hörst du mich nicht? Bere mu noviny a ptá se: Ty mě neslyšíš mě? [Pán dělá, že ji nevidí a neslyší.] Er sieht sie nicht. Nevidí ji. [Pán položí hlavu na stůl a začne pochrupovat.] Er schläft. Spí.



4. WISSEN


- sloveso wissen mění v jednotném čísle kmenovou souhlásku
- 1. a 3. osoba jednotného čísla má stejný tvar: ich weiß - er weiß
- wissen se v gramatikách často uvádí společně s modálními slovesy, protože se časuje podle stejných pravidel

verben6


Ich weiß nicht. Nevím.
Wissen Sie, wo der Bahnhof ist? Víte, kde je nádraží?
Das weiß ich ganz genau. To vím úplně přesně.
Ihr wisst den Weg nach Hause. Znáte cestu domů.
Weißt du die Lösung? Znáš řešení?


PAMATUJ

Přítomným časem lze vyjádřit i budoucnost:

Am Freitag fliege ich nach London. V pátek (po)letím do Londýna.
Morgen fahren wir nach Dresden. Zítra (po)jedeme do Drážďan.
Nächste Woche weiß ich mehr. Příští týden budu vědět více.