i-Studovna

 PŘÍZVUK (a výslovnost)

 

1. Definice
2. Umístění přízvuku
3. Výslovnost

  

1. Přízvuk


= jedna slabika ve slově se vyslovuje s větším důrazem

- přízvuk se musí zapamatovat u každého slova

- žádné pravidlo pro určení přízvuku neexistuje

- přízvuk je ve slovnicích, učebnicích označován čárkou nad samohláskou, což ale neznamená její délku

- přízvuk může být na kterékoli slabice (např. мáма, дивáн, кукурýза)

- přízvuk mají všechna ruská slova (výjimky: jednoslabičné předložky, částice, skojky)

- při časování nebo skloňování se někdy místo přízvuku mění

 
2. Umístění přízvuku


a) různé slabiky:

пáпа                   [pápa]           táta

рекá                   [rěká]            řeka


b) významová odlišnost slov:

я плачý              [ja plačú]       platím

я плáчу              [ja pláču]       pláči


c) různé tvary slova:

я ищý                 [ja iščú]         hledám

ты и́щешь          [ty íščeš]       hledáš 


3.
Výslovnost

- nepřizvučná slabika se vyslovuje oslabeně a zkraceně = redukce


a) nepřízvučné o se vyslovuje jako [а] 

собáка              [sabáka]       pes


b) nepřízvučné a se po ч, щ vyslovuje jako [i]

части́ца            [čistíca]        částice

пло́щадь          [plóščiď]       náměstí


c) nepřízvučné е se vyslovuje jako [i]

сестрá             [sistrá]           sestra


d) nepřízvučné э se vyslovuje jako [i]

энéргия          [inérgia]          energie


e) nepřízvučné
я se vyslovuje jako [i]

язы́к               [izík]                jazýk


f) с а з před ш, ж, ч se mění v [š], [ž]

сшить            [ššiť]                ušít

изжóга          [ižóga]             žáha

счáстье         [šástje]            štěstí


g) ч se mění v [š]

конéчно        [kaňéšna]         samozřejmě

нарóчно        [naróšna]         schválně

что                [što]                 co

чтóбы            [štóby]            aby


h)
-ого, -его se г vyslovuje jako [v]

когó              [kavó]              koho

чегó              [čivó]               čeho


ch) znělé souhlásky (б, в, г, д, ж, з) na konci slova a také před neznělými v začátku a uprostřed slova se vyslovují jako odpovídající jim neznělé (п, ф, к, т, ш, с)

дуб                [dup]               dub

рукáв            [rukáf]             rukáv

луг                [luk]                 louka

род               [rot]                 rod / druh / typ

нож              [noš]                nůž

глаз              [glas]               oko


i) spojení дс, тс se vyslovuje jako [c]

городскóй    [garackój]       městský

дéтский        [djécki]            dětský


j) spojení стн, здн, стл se vyslovují jako [sn], [zn], [sl]

лéстница      [ľésnica]          schodiště

прáздник      [práznik]         svátek

счастли́вый  [šislívy] šťastný

PAMATUJ

- přízvuk se nepíše

- neuvidíte ho v tištěných médiích, pouze ve studijních materiálech