i-Studovna > němčina > gramatika
 

 Podmiňovací způsob

1. definice
2. konjunktiv II. pravidelných sloves 
3. konjunktiv II. sloves sein a haben
4. konjunktiv II. způsobových sloves


1. PODMIŇOVACÍ ZPŮSOB

- podmiňovací způsob je slovesný způsob, který vyjadřuje podmíněnost či hypotetičnost určitého děje nebo stavu
- užívá se k popisu přání, snů, nejistoty, nepravděpodobných jevů, pro zdvořilé žádosti či v nepřímé řeči
- v češtině odpovídá tvarům sloves s bych (např. rád bych, šel bych, řekl bych)
- v němčině se velmi často tvoří pravidelně; i nepravidelná slovesa se často tvoří jako pravidelná
- existují dva konjunktivy: Konjunktiv I. a Konjunktiv II. (tzv. konjunktiv préterita)
- zatímco Konjunktiv I. se používá v archaických textech a ve zpravodajství, aktivně se používá Konjunktiv II.


2. KONJUNKTIV II. PRAVIDELNÝCH SLOVES

- tvoří se pomocným slovesem werden v podmiňovacím způsobu - würde a infinitivem významového slovesa
- podmiňovací způsob je odvozen z tvaru préterita (tj. wurde), od kterého se odlišuje přehláskou
- tvar würde se časuje s koncovkami -e, -est, -e, -en, -et, -en

DE tab konjunktiv werden

Ich würde dir Geld ausleihen.  Půjčil/a bych ti peníze.
Würdest du mich besuchen? Navštívil bys mě?
Wir würden es dir sagen. Řekli bychom ti to.



3. KONJUNKTIV II. SLOVES SEIN A HABEN

- konjunktiv těchto sloves se tvoří bez tvaru würde
- používá se forma préterita (tj. war, hatte) doplněná přehláskou a stejnými koncovkami jako v případě slovesa werden

DE tab konjunktiv sein haben

Das wäre toll! 
To by bylo skvělé!
Was hättest du gern? Co bys rád?
Hätten Sie Zeit? Měl byste čas?



4. KONJUNKTIV II. ZPŮSOBOVÝCH SLOVES

- nejpoužívanějšími konjuktivy jsou konjunktivy pomocných sloves
- používají se především jako zdvořilostní forma dotazu, žádosti nebo rozkazu
- konjunktiv se tvoří podobně jako u pomocných sloves, tj. préteritem slovesa, přehláskou a koncovkami -e, -est, -e, -en, -et, -en
- výjimkami jsou způsobová slovesa sollen, wollen, které v konjunktivu nemají přehlásku

present continuous


- sloveso wissen se časuje stejně jako způsobová slovesa i v případě konjunktivu 

Ich sollte lernen. Měl/a bych se učit.
Könntest du mir helfen? Mohl bys mi pomoct?
Wenn er das mal wüsste. Kdyby to jen věděl.
Dürften wir Sie stören? Směli bychom Vás vyrušit?
Sie möchten schlafen. Chtěli by spát.



PAMATUJ

- konjunktiv II. se kromě zdvořilostní formy používá v přacích větách
- v přací větě musí být jedno z příslovcí doch/nur/bloß
- přací větu vyjádříme buď větou hlavní, v níž umístíme na první místo sloveso v konjunktivu II., nebo větou vedlejší, v níž je na začátku spojka wenn
- spojka wenn ve vedlější větě odpovídá českému kéž/ať a významové sloveso stojí na konci věty (viz kapitola Pořádek slov ve větě)

Würde er mich doch anrufen! Kdyby mi zavolal!
Wenn er mich doch anrufen würde! Kéž by mi zavolal!

Wüssten wir das nur früher!

Kdybychom to tak věděli dříve!
Wenn wir das nur früher wüssten! Kéž bychom to věděli dříve!