i-Studovna > angličtina > gramatika

Interpunkce

1. definice
2. dvě hlavní věty v souvětí
3. hlavní a vedlejší věta v souvětí
4. vložená informace
5. další typy vět


1. INTERPUNKCE

Interpunkční znaménka, jako jsou otazník, středník, dvojtečka, tečka nebo vykřičník, se od použití v češtině příliš neliší. Největší rozdíl je u čárky, jejíž použití v angličtině zdaleka není tak striktní a pevně dané, jako v češtině.
Všeobecně platí, že Angličané používají čárky ve větách mnohem méně, než Češi.



2. DVĚ HLAVNÍ VĚTY V SOUVĚTÍ

V souvětích souřadných (to jsou ta, kdy jsou věty oddělené spojkami and nebo but) někdy čárku použijeme, ale někdy ne. Jednoduché pravidlo v tomto případě zní:

a) pokud je souvětí krátké a srozumitelné, čárky jsou zbytečné

She looked at him and knew what happened.  Podívala se na něj a věděla, co se stalo.
She knew but didn’t tell anyone. Věděla, ale neřekla to nikomu.

b) pokud je souvětí delší a bez čárek by bylo nepřehledné, pak samozřejmě čárku použijeme. Je to ale jen na subjektivním posouzení

He knew what happened last night, but he decided to lie about that.

Věděl, co se minulou noc stalo, ale rozhodl se o tom lhát.

He would never ever tell Alice about problems he had at work, and he wantedto keep it that way.

Nikdy v životě by Alici neřekl o problémech, které měl v práci, a chtěl, aby to tak zůstalo.



3. HLAVNÍ A VEDLEJŠÍ VĚTA V SOUVĚTÍ

Také při podřadných souvětích (to jsou ta, kdy jedna věta je hlavní a druhá vedlejší) platí oba případy, tedy čárku buď použijeme, nebo nepoužijeme. Pravidlo je opět jasné:

a) pokud je na prvním místě věta hlavní, pak čárku nepoužijeme

I don’t have to visit my parents if I don’t want to. Nemusím navštěvovat své rodiče, když nechci.
Tony loved climbing mountains since he was a kid. Tonda miloval lezení po horách už od té doby, co byl dítě.
We can come round any time when you ask us to. Můžeme přijít kdykoliv, kdy nás o to požádáš.
Who is that interesting person you want to meet? Kdo je ta zajímavá osoba, kterou chcete poznat?

b) pokud je ale na prvním místě věta vedlejší, pak čárku použít musíme
If I knew his number, I would call him. Kdybych znala jeho číslo, zavolala bych mu.
When they saw our perfect garden, they started to plant flowers all over their house. Když viděli naši dokonalou zahradu, začali sázet květiny po celém svém domě.
Although he’s short, he is quite handsome. Ačkoliv je malý, je celkem přitažlivý.


4. VLOŽENÁ INFORMACE

 
Pokud chceme do věty vložit doplňující informaci, tedy vsuvku, opět je možné použít obě varianty, tedy s čárkou i bez čárky. Pravidlo v tomto případě zní: 

a) je-li informace pouze doplňující a pro daný podmět tedy ne až tak důležitá, pak čárku použijeme po obou stranách vsuvky

Richard’s car, which has the same colour as mine, is parked at the end of the street. Richardovo auto, které má stejnou barvu jako to moje, je zaparkované na konci ulici.
My bike, although it‘s quite new, needs to be repaired. Moje kolo, ačkoliv je vcelku zánovní, potřebuje opravu.

b) je-li ale informace ve vsuvce pro použité podstatné jméno určující, čárky v žádném případě nepoužijeme
The policeman who fined me was quite handsome. Policista, který mě pokutoval, byl docela fešák.
The car which had been seen near the crime scene was found drowned in a pond. Auto, které bylo spatřeno poblíž místa činu, bylo nalezeno utopené v rybníce.


5. DALŠÍ TYPY VĚT

a) věty předmětné čárkou neoddělujeme
I didn’t know that you were here. Nevěděl jsem, že tu jsi.
They told us what they wanted to do. Řekli nám, co by chtěli dělat.
She didn’t tell me where she lived. Neřekla mi, kde bydlí.

b) čárkou neoddělujeme ani věty přací
I wish you were here. Kéž bys tu byl.
I wish they had a better plan. Kéž by měli lepší plán.

c)  přímou řeč čárkou oddělit musíme (pozor! Nepoužijeme dvojtečku, jako v češtině)
Tony said, “Do you think you love him?” Tony řekl: „Myslíš si, že ho miluješ?“
And she answered, “Yes, I do.” A ona odpověděla: „Ano, miluji.“

d) čárkami oddělíme příslovce a příslovečná určení
Surprisingly, he saw me hiding in the bush. Kupodivu mě viděl schovaného v křoví.
He really did study for that exam. However, he failed. Opravdu na tu zkoušku studoval. Každopádně neprošel.

e) čárku také použijeme, pokud je na začátku věty použité určení času
During the Second World War, we lived in the country. Během druhé světové války jsme žili na venkově.
In 2004, our country joined the EU. V roce 2004 vstoupila naše země do EU.

f) stejně jako v češtině, i v angličtině použijeme čárku mezi jednotlivými přídavnými jmény, jsou-li ve větě za sebou
He was handsome, rich and funny. Byl hezký, bohatý a vtipný.
She was pretty, cute, but not very clever. Byla hezká, roztomilá, ale ne moc chytrá.


PAMATUJ

Čárkou oddělujeme vložená slova, skupiny slov nebo celé věty:

HOWEVER

However, I have no evidence to prove my point.
Nemám však žádný důkaz, který by prokázal moje tvrzení.

WELL

Well, you can try to do it without me.
No, můžeš se pokusit to udělat beze mě.

ON THE OTHER HAND

On the other hand, he wasn’t only a friend, he was my best friend.
Na druhou stranu nebyl jen můj kamarád, byl můj nejlepší kamarád.

THEREFORE

Therefore, he must be imprisoned!
A tudíž musí být uvězněn!

OBVIOUSLY

Obviously, many pensioners don’t have an internet access.
Pochopitelně mnoho důchodců nemá k internetu přístup.

YES

Yes, I will marry you!
Ano, vezmu si tě!