i-Studovna > němčina > gramatika
 

 Časování pravidelných sloves

1. definice
2. časování
3. hláskové zvláštnosti


1. ČASOVÁNÍ PRAVIDELNÝCH SLOVES

- pokud chceme sloveso použít ve větě, musíme je časovat
- nejprve odtrhneme od kmene slovesa infinitivní koncovku: nejčastěji je to koncovka -en, méně časté jsou    koncovky -eln a -ern 
- slovesa pak časujeme (podobně jako v češtině) pomocí koncovek, které ke slovesnému kmeni připojujeme
- pro koncovky jsou určující:
     osoba   (1., 2., 3.)
     číslo      (jednotné, množné)
     čas        (minulý, přítomný, budoucí)
     způsob (oznamovací, rozkazovací, podmiňovací)

- většina německých sloves je pravidelných, tradičně se jim říká také slabá slovesa (schwache Verben)
- pravidelná slovesa nemění během časování kořenovou samohlásku
- přibírají stále stejné koncovky, které jsou pro každou osobu specifické


2. ČASOVÁNÍ

- v přítomném času oznamovacího způsobu přibírají slovesa tyto přípony:

DE tab casovani pavidelne


- slovesa v infinitivu končí na n
- 3. osoba jednotného čísla (er/sie/es) a 2. osoba množného přibírá koncovku -t
- 1. a 3. osoba množného čísla má taktéž stejnou koncovku -en
- v němčině se na rozdíl od češtiny téměř nikdy nevynechává podmět

Ich wohne in München.  Bydlím v Mnichově.
Du lernst schnell. Učíš se rychle.
Frau Spitzer lacht herzlich. Paní Spitzerová se srdečně směje.
Wir reisen mit der Bahn. Cestujeme vlakem.
Ihr kocht sehr gut. Vaříte dobře.
Peter und Hans spielen gerne Fußball. Peter a Hans rádi hrají fotbal.



3. HLÁSKOVÉ ZVLÁŠTNOSTI

Slovesa končící v infitivu na -ern, -eln:

- slovesa, která v infinivitu končí na -ern a -eln, mají v 1. a 3. osobě množného čísla pouze koncovku -n
  (místo -en): wir handeln, tj. tvar identický s infinitivem
- u -eln musí v 1. osobě jednotného čísla odpadnout e z původního slovesa, ostatní osoby se časují obvyklým      způsobem

Ich sammele Fotos. 
Ich sammle Fotos. 
Sbírám fotky. (chybný příklad) (sammeln)
Sbírám fotky. (správný příklad)


Další příklady:

lächeln - ich lächle  usmívat se - usmívám se
handeln - ich handle jednat - jednám
wechseln - ich wechsle měnit - měním


- u koncovky -ern hláska e zůstává (odpadnout může pouze v mluvené řeči)

bewundern - ich bewundere (spisovně) 
ich bewundre (hovorově) 
obdivovat - obdivuji
obdivuju



Slovesa, jejichž kmen končí na -t, -d, -m a -n:

- u těchto sloves se ve 2. osobě jednotného čísla přidává -est, nikoliv jen -st
- ve 3. osobě jednotného a ve 2. osobě množného čísla se přibírá koncovka -et, nikoliv jen -t

Vermietest du deine Wohnung?  Pronajímáš svůj byt?
Ihr arbeitet fleißig. Pracujete pilně.
Er redet viel. Hodně mluví.
Anna rechnet mit dir. Anna s tebou počítá.
Sie atmet schwer. Dýchá ztěžka.



Slovesa, jejichž kmen končí na -s, -ß, -x a -z 

- u těchto sloves se ve 2. osobě jednotného čísla přidává pouze -t, nikoliv -st, protože sykavka je přítomna už v původním kořeni slova

Wie heißt du?  Jak se jmenuješ? (heißen)
Du reist so viel! Tolik cestuješ! (reisen)
Du setzt dich hier. Sedneš si tady. (setzen)
Mixt du die Suppe? Namixuješ polévku? (mixen)



PAMATUJ

- vykání v němčině vyjadřujeme 3. osobou množného čísla
- zájmeno Sie přitom píšeme s velkým písmenem
- vykání je zdvořilý způsob oslovení jedné či více neznámých osob, prokazuje se jím úcta a používá se při    formálních záležitostech
- tykání používáme při neformálním setkání s více osobami podobného věku či v rodině a mezi přáteli  (vyjadřuje se stejně jako v češtině 2. os. mn. č.)

Können Sie mir den Weg zeigen?  Můžete mi ukázat cestu?
Herr Müller, wo wohnen Sie? Pane Müllere, kde bydlíte?
Laura, Matthias, wo wohnt ihr? Lauro, Matthiasi, kde bydlíte?